Toto malinké lampové rádio je v naší rodině "od nova" - děda si ho kdysi koupil z druhé výplaty (tu první dal prababičce). Prvně ho měl ve svém pokoji, po svatbě s babičkou se přestěhovalo na noční stolek v ložnici. Tam bylo až někdy do devadesátých let, kdy ho přece jenom přepral jakýsi vietnamský tranzistorák. Naštěstí ho děda nevyhodil, ale uskladnil na půdě, odkud jsem ho asi před deseti lety snesl, aby se stal základem mé tehdy nově vznikající sbírky.

Jedinou vadou na kráse je naprasklý bakelit na boku skříňky.

Osobně mi Sonatina společně s rádiem Tenor připadá nejhezčí, co kdy TESLA v tomto segmentu vyráběla.