Elektronkové (lampové) autorádio se středními, dlouhými a krátkými vlnami. Skládá se ze dvou dílů v oddělených plechových skříňkách, navzájem propojených kabelem - z vlastního radiopřijímače a z napájecího měniče, který na elektromechanickém principu (tzv. Wagnerovo kladívko) vyrábí z autobaterie vysoké napětí cca 300V, nutné pro napájení elektronek a obvykle se umisťoval někam do motorového prostoru, nebo do zavazadelníku. Dodatečně se toto rádio montovalo například do automobilů Škoda 440 "Spartak", Octavia, Felicia a nebo do prvních sérií vozů TATRA 603. Napájení 6 nebo 12V (je možno přepnout na měniči), výstup na jeden reproduktor. K rádiu byl dodáván dynamický reproduktor (5 ohm) na dřevotřískové desce potažené brokátem. Rádio bylo vyráběno v národním podniku TESLA Brno a následně pak v Tesle Přelouč (přijímače z Brna mají sedmimístná výrobní čísla, přeloučské šestimístná. Rádia a měnič měly vlastní řadu výrobních čísel, takže čísla nebyla shodná). Během výroby doznalo rádio několika malých změn - jak vnitřního zapojení, tak i vnějšího vzhledu. Skříň byla buď lakována reliéfní barvou odstínu slonové kosti, nebo zelenkavou kladívkovou barvou. Přední plastový panel byl buď bílý, nebo hnědý. Ve velmi omezeném množství bylo "brněnské" rádio vyráběno také s panelem černým. V průběhu výroby se změnil i tvar otočných knoflíků (byly tři druhy, dva bílé a jeden černý). Rádia se také lišila délkou připojovacího sedmižilového kabelu. Pro vozy Škoda byl krátký, pro vozy Tatra pak delší (to kvůli umístění měniče). e zajímavé, že i když v různých internetových inzercích a na burzách se v souvislosti s tímto rádiem používá slovo "rarita" a podobně - tak je to kupodivu stále ještě dost rozšířená věc. Těchto autorádií totiž bylo vyrobeno poměrně velké množství (desítky tisíc kusů), protože jejich cena byla relativně celkem přístupná a mohl si ho do nového automobilu dopřát skoro každý - rádio stálo zhruba stejně jako běžný domácí radiopřijímač řeklo by se "střední třídy". Na většině internetových stránek o autorádiích se sice vyskytuje údaj o ceně 3500 Kč (a tvůrci těchto stránek to od sebe ochotně navzájem přebírají), což je ale nesmysl, protože vzhledem k ceně vlastního automobilu a výši tehdejších platů by bylo takové autorádio v podstatě neprodejné. Ve skutečnosti stálo něco přes třináct set korun a v roce 1961 se dokonce doprodávalo za rovných 800 Kčs - takový výstřelek už si přece jen při troše spoření mohl tehdejší řidič dovolit. A velké množství dochovaných "orlíků" svědčí o tom, že se ve své době nejednalo o nijak extrémně luxusní věc. Mnoho exemplářů se také po skončení "aktivní služby" stalo základem pro nejrůznější kutilské kreace - velmi častá byla úprava pro napájení síťovým napětím, čímž bylo možno nahradit poruchový a velký měnič