PŘEHLED KAPITOL
Vytápění auta elektrikou ?
Česká republika a její nejbližší sousedé se údajně nachází v tzv. mírném podnebním pásmu. Vykládejte to ale promodralé a prokřehlé manželce, choulící se už při patnácti stupních nad nulou zimomřivě v tlusté mikině a tlustém spacáku, zatímco vy si venku u ohně dáváte už tři hodiny dobrou noc s ostatními tatínky a lahvinkou rumu. Teplo je prostě zásadní předpoklad pro klidnou a spokojenou dovolenou. Přes den a v létě to jde, ale pokud se rozhodnete jet tábořit někdy na konci prázdnin, umí být noci (hlavně u vody) už docela chladné a nepříjemně zalézající i do lepších spacáků...
Takže jak se to dá řešit ? Kromě čistě biologických řešení - zmíněný rum, nebo živočišné teplo ve formě dvojspacáku - jich existuje samozřejmě několik. Prvním je elektřina. Hned na začátku si jasně a nemilosrdně řekněme, že z dvanácti voltů si opravdu teplo nepořídíte - ať už vás reklamy budou přesvědčovat o opaku. Zákon zachování energie prostě funguje a pokud byste měli vyrobit tepla alespoň tolik jako malý olejový radiátor, budete potřebovat řekněme minimálně 600W příkonu. Pokud byste takovouto hodnotu chtěli po 12V akumulátoru, bude muset dodávat 50 ampér. To znamená, že běžnou autobaterii s kapacitou 55 Ah byste tím topením vydojili zcela do mrtě za jednu hodinu. A to vůbec nemluvíme o tom, že v reálu by to vlivem ztrát bylo ještě mnohem méně a že na takovýto trvalý odběr nejsou autobaterie stavěné a její životnost by se smrskla maximálně tak na jednu sezónu. Nehledě na to, že byste museli mít baterie dvě, abyste vůbec pak mohli nastartovat. Prostě žádné elektrické topení na 12V opravdu nefunguje a může být dobré leda tak k nouzovému rozmrazení skla. Snad jedinou výjimkou jsou autopotahy - a nebo deky na 12V. Ty mají občas celkem snesitelný odběr a pokud jsou v přímém kontaktu s tělem, dokáží opravdu příjemně zahřát. Chce to ale stejně mít velkou autobaterii a smířit se s tím, že záda sice budou v teple, ale s prominutím od huby vám půjde studená pára. Teplota v autě se totiž samozřejmě takovou dekou nijak nezvýší.
 | | Malé foukátko za pár stovek. Pán z Číny tvrdí, že to má 500W...Zásuvka zapalovače ale dá max. nějakých 150W. Žeby kouzlo ? :-) |
|  | | To vypadá efektně, ne ? Jenže ve skutečnosti výkon mnohem menší - a s vypnutým motorem bez šance na delší provoz. |
|  | | Vyhřívaná deka. Auto nijak nevytopí, ale tělo překvapivě docela zahřeje. |
|
Jestliže kempujete v kempu, obvykle se dá zaplatit přípojka. Pak je situace hnedka jiná, protože 230V ze sítě vám v pohodě ukrmí takový radiátor, že budete v dodávce či přívěsu moci odchovávat hady. Problém je jedině v ceně - která se liší kemp od kempu a někde to může být klidně přes stovku za den. Předpokládejme ale, že vás to nebolí a že si elektriku tedy zaplatíte. Pak je možné s ní váš dočasný příbytek vytápět - ale je potřeba zvolit správný a hlavně bezpečný spotřebič. Rozhodně hned zavrhněte všechny teplovzdušné ventilátory a přímotopy (konvektory) - mohou být totiž velmi nebezpečné. Jsou vždy otevřené a ve stísněných prostorách auta se nedá vyloučit, že do nich třeba zvídavé dítko strčí šroubovák, nebo naleje kofolu. Mnohem větší nebezpečí je ale v možnosti vzniku požáru. Uvnitř je rozžhavená spirála, přes kterou žene ventilátor studený vzduch, jenž se tím ohřívá. U levných teplovzdušných ventilátorů často dojde k poruše ventilátoru a i když by pro tento případ měly mít jištění tepelnou pojistkou, stoprocentně se na to spolehnout nedá. Pak se obvykle začne roztékat plastový kryt topidla a požár je na světě. Ten ale může vzniknout i u dobře fungujícího ventilátoru. Stačí když na něj nepozorností něco položíte - třeba kus oblečení a může relativně snadno dojít ke vznícení.
Pokud tedy chcete mít uvnitř elektrické topidlo, zvolme určitě nějaké s nepřímým ohřevem - ideální je olejový radiátor. Tam je topným médiem olej (nebo jiná kapalina), který se ohřívá zapouzdřenou spirálou. Ta je zvenčí nepřístupná a pokud se rozbije, radiátor prostě přestane hřát a to je vše. Sice ani na olejový radiátor byste v žádném případě neměli nic pokládat a nechávat to bez dozoru - ale nebezpečí vzniku požáru je u něho přece jenom mnohem menší, než u přímotopů. Další jejich výhodou je, že na rozdíl od teplovzdušných topítek nevíří vzduch a jsou tak mnohem šetrnější k alergikům. Olejové radiátory se dělají v mnoha velikostech, některé i velmi malé a pokud je dokážete do vašeho obytňáčku vhodně zakomponovat, máte o teplo postaráno. Jste ale pořád vázaní na tu šňůru vedoucí někam do zásuvky. Při kempování na divoko to pro vás řešení není.
 | | Teplovzdušný ventilátor za pár korun. Do auta rozhodně nepatří !!! |
|  | | Konvektor, anóbrž přímotop. Nehlučný, výkonný, ale do auta nepatřící. |
|  | | Typický olejový radiátor "mini" velikosti s příkonem cca 500W |
|
Plynová a katalytická topení
Dalším možným zdrojem tepla je plyn. Ten umí vyrábět teplo jenom tím, že hoří. Tudíž kromě možnosti otravy tu máme ještě možnost požáru a pak také nebezpečí udušení v případě, že v utěsněném prostoru dojde hořením k vyčerpání kyslíku (u auta nepravděpodobné - ale bohuže ne nemožné). Z tohoto důvodu doporučujeme plynové topení jedině tovární výroby, nové a nebo s řádnou revizí. Instalace plynového topení v podstatě předpokládá karavan - v podomácku upravené dodávce je jeho montáž velmi obtížná a opravdu nebezpečná. Vyrábějí se i plynová topení na malé kartuše - stejné, jako používá třeba plynový vařič (který naopak všem doporučuji). Sice vydávají teplo poměrně slušné, sálavé a příjemné - ale pro mobilní použití v autě jsou poněkud vratké a opět - velice nebezpečné ! Je to prostě otevřený oheň. Navíc se většinou trochu obtížněji regulují a jejich spotřeba plynu není úplně malá. Sice je úplně nezavrhuji - jsou velmi dobré třeba jako terasové topení, při večerním kempovém posezení v pergolách, nebo na balkonech, ale vevnitř v autě opravdu nemají co dělat.
 | | Osvědčené plynové topení TRUMA. Do karavanu ideální - do osobáku ho ale nedáte... |
|  | | Malé plynové topidlo na kartuše. Topí...ale bezpečné není. |
|
V souvislosti s plynovým vytápěním je dobré zmínit ještě jednu věc - u "vekých" plynových spotřebičů (v karavanech kromě vytápění bývá někdy plyn používán i na ohřev vody, nebo u absorpčních ledniček), kde je samostatná plynová bomba, by samozřejmě měly být v pravidelných intervalech prováděny odborné revize, nicméně velká část uživatelů na to jednoduše kašle. V povědomí lidí je to, že plyn může při neodborném zacházení, nebo zanedbané údržbě "bouchnout". Nicméně takové případy naštěstí nejsou časté - či spíše jsou opravdu výjimkou. Mnohem nebezpečnější je ale nedokonalé spalování, které může u plynového spotřebiče nastat i tím, že není dlouhodobě vyčištěný.
Pokud to chceme shrnout - plyn je poměrně levný, velmi výhřevný, takže během krátké chvíle spolehlivě vytopí i větší prostor. Oproti tomu k nevýhodám patří již zmíněná nutnost pravidelné údržby a přece jenom relativně vyšší míra rizika, obtížnější regulace a pak také to, že pokud nás někde na cestě zaskočí větší zima a tudíž budete muset topit ve větším objemu, než jsme si naplánovali, může být docela obtížné (většinou přímo nemožné) v daném místě a ještě k tomu třeba v pozdních hodinách, někde plyn doplnit.
Pro úplnost bychom měli zmínit také katalytické topení - které si možná někteří ještě pamatují (no dobře, málokdo, no...) z východoněmeckých dvoutaktů - Trabantů a Wartburgů, jejichž majitelé z NDR je poměrně hojně používali. Jsou to taková kamínka na technický benzín, která fungují na principu bezplamenného spalování benzínových par. V dobách, kdy se na nějakou bezpečnost zase tak nehledělo, byly opravdu oblíbené - dnes se však už zajedno nevyrábějí, za druhé bezpečné i přes absenci plamene rozhodně nejsou a za třetí se velice špatně regulují. Spotřeba takových topítek sice byla velice malá (na půl litru dokázaly hřát i celou noc), ale jejich výkon nebyl nijak závratný a sloužila spíše jako nouzový ohřev zmrzlých nohou. Z dnešního pohledu je to sice nepředstavitelné, ale stará auta obvykle vůbec nemívala topení - například i první poválečná škodovka, typ 1101 Tudor, standardně topení neměl. Ovšem i ten Trabant, vyráběný až do konce osmdesátých let, na tom nebyl bůhvíjak. Protože měl vzduchem chlazený motor, topení bylo realizované výměníkem, který odebíral teplo od motoru. Po většinu roku to bylo dostačující, ale když klesla zima třeba pod mínus deset stupňů, malý dvoutaktní motůrek se při jízdě sám ochlazoval natolik, že takto řešené topení už pomalu nestíhalo. Když bylo venku mínus dvacet, nestačilo už ani na to, aby udrželo rozmrazené přední sklo. Proto byla podobná jednoduchá, levná a přitom snadno přenosná katalytická kamínka celkem logickým a žádaným doplňkem.
Ještě snad jen jedno upozornění - pokud byste snad podobná stará katalytická kamínka někde sehnali a chtěli je používat třeba ve svém veteránu, je potřeba mít na paměti, že jsou stavěna výhradně na lehký (tzv. technický) benzín ! Pokud do nich nalejete obyčejný Natural od pumpy, pravděpodobně zničíte katalyzátorovou hubku, která je jejich hlavní součástí. Technický benzín se dá sehnat běžně třeba v hobbymarketech, větších drogeriích, nebo prodejnách barev a laků. Používá se totiž jako čistidlo a rozpouštědlo.
 | | Katalytická kamínka z bývalé NDR - doplněk automobilů Trabant |
|  | | Pro zajímavost originální návod k obsluze katalytického topení |
|  | | Obsluha celkem jednoduchá, teplíčko ucházející... |
|
Nezávislá topení na benzín a naftu
No a už nám prakticky zbývá k topení jedině benzín, nebo nafta. Tzv. nezávislá topení sice nejsou nic nového a třeba i pro zmíněný lidový Trabant se malé benzínové topení vyrábělo, měly ho také české osobní Tatry 603 a 613 - ale jinak moc rozšířená (mimo kamiony) nebyla a pro dodatečnou montáž šlo o poměrně drahou záležitost. Značky jako Eberspacher, Webasto, nebo Truma jsou u nás sice dobře známé, ale pro většinu motoristů z lidu šlo o zařízení z říše snů. Teprve až se toho chytil Číňan a bezostyšně zkopíroval to nejlepší ze všech výše uvedených, použil polovinu materiálu a výsledek začal chrlit na trh v milionových sériích. Pár let to trvalo, než se zmíněné kouzlo dostalo až k nám, ale v roce 2020 se s nimi doslova roztrhl pytel. Na internetových bazarech, aukcích - ale i v seriozních e-shopech dneska můžete koupit kompletní instalační sadu naftového nezávislého horkovzdušného topení - už od nějakých tří tisíc. Zdánlivě existuje mnoho typů, lišících se především barvou a pak samozřejmě i mírou "pohádkářské invence" jednotlivých prodejců, kteří se předhánějí hlavně v co největších papírových výkonech a co nejnižší spotřebě. V zásadě ale existují jen dva typy - s menší a větší spalovací komorou, které se patrně vyrábějí v jedné velké továrně a několik malých továren k nim pak dodává elektroniku a různobarevné kryty. Menší typ má výkon zhruba 2 kW a větší 3 kW (prodejci vám ale klidně budou tvrdit, že jejich topení má pět kilowattů, jednou jsem viděl dokonce i údajně desetikilowattové 
). Je tedy prakticky jedno kde si takové topení koupíte a můžete se klidně řídit jenom cenou - i když bych silně doporučoval ho koupit někde, kde vám dají dvouletou záruku, protože se nejedná o úplně bezporuchovou věc.
Podrobný popis funkce topení by byl námět na samostatný článek (bude-li zájem, napíšeme ho), ale v zásadě je to velmi jednoduché. Uvnitř je spalovací komora, do které zasahuje žhavící svíčka. Důležitou součástí je pulsační čerpadlo, které postupně do spalovací komory vstřikuje malé množství nafty, která se v horkém prostoru komory vznítí. Do komory se přivádí vzduch nutný ke spalování a výfukem se odvádí spaliny. Vnější povrch komory, který se po krátké době "roztopí" pak ohřívá vzduch, který přes něj žene ventilátor - no a výstup tohoto vzduchu pak ústí do kabiny, nebo obytného prostoru. Samotné topení může být umístěné klidně mimo vůz (třeba pod podlahou), ale může být i uvnitř - ven musí vést pouze výfukové a nasávací potrubí. O správný provoz se stará elektronika, která řídí velikost a frekvenci dávky paliva a také hlídá, aby se systém nepřehřál (například při poruše ventilátoru).
 | | Sada nezávislého naftového topení z Číny |
|  | | Princip funkce nezávislého naftového topení |
|
K topení bývá vždy dodáván ovládací panel s displejem, na němž se dá nastavit teplota, při níž má topení zapnout. Často je dodáváno i malé dálkové ovládání. Obvykle se dají také nastavit některé další parametry (například otáčky ventilátoru, což má vliv na hlučnost, nebo korigovat dávkování paliva - což má zase samozřejmě vliv na spotřebu). Co se týče spotřeby, může počítat zhruba s čtvrt až půl litrem nafty na hodinu. Topení sice může být u naftového auta napojeno na palivovou nádrž, ale většinou je s ním dodávaná malá plastová (5-10l) samostatná nádržka. Montáž není nijak moc složitá, ale pro úplné začátečníky, nebo někoho kdo nemá trochu víc vybavenější dílnu to není. Musí se totiž například vrtat do podlahy, kvůli zmíněnému výfukovému a sacímu potrubí. Musí se vyřešit spolehlivé upevnění všech komponentů a nádržky. To je samozřejmě v každém autě, nebo přívěsu jiné a proto neexistuje nějaký univerzální montážní návod.
Pokud máte velký osobák, střední dodávku, nebo přívěs, v pohodě vám bude stačit i to menší, 2kW topení. Po nějakých pěti minutách od zapnutí už z něho jde velmi horký vzduch a za dalších deset minut si začnete sundávat oblečení. Za půl hodiny už budete v trenýrkách. V zimě samozřejmě ohřátí interiéru trvá déle, ale i tak je spolehlivé. S tímto ještě souvisí i volba, jestli ohřívaný vzduch budeme nasávat zvenčí a nebo jestli ho necháme cirkulovat uvnitř. Rozdíl je poměrně velký. Když totiž topení startuje, napřed se zapne větrák, potom se žhaví spalovací komora a teprve po jedné až dvou minutách začne pracovat čerpadlo. Další minuty trvá, než se komora ohřeje na provozní teplotu. Po celou tuto dobu už ale větrák "fouká". Když nasáváme topný vzduch zvenku, jde nám dovnitř studený, což je těch pět minut v zimě docela nepříjemné. Lepší je tedy nasávat ho zevnitř - ale pak zase bývá problém s vlhkostí a "pocením" skel.
 | | Kompletní topení s nádržkou v jedné skříni - zdánlivě výhodné, ale ve skutečnosti ne moc praktické |
|  | | Typický ovládací panel nezávislého topení, s vlastním topením je propojený kablíkem. |
|
Zmíněná "čínská" topení (a fakt si nenechte od prodejce namluvit, že to jeho se vyrábí v Evropě) mají také jeden nedostatek, o němž kupující obvykle dopředu neví. Jde o to, že topení se sice při poklesu teploty zapne samo, ale až dosáhnete v autě nastavenou teplotu, tak už se samo nevypne. Pouze se ztlumí - zpomalí se ventilátor a sníží dávkování čerpadla, na jakousi "udržovací" úroveň. V zimě je to šikovné, ale když není venku pod nulou, tak obvykle i na tento "volnoběh" topení topí tak, že teplota uvnitř dál pomalu roste. Takže to není úplně bezúdržbový provoz v tom smyslu, že byste ho večer zapnuli a ono si celou noc topilo samo - ale musíte ho prostě třeba za půl hoďky vypnout a až vás pak vzbudí zima, tak zase zapnout. Plně automatický provoz je výsada až dražších topení. Tato "podivná" regulace je zřejmě kvůli tomu, že proces zapnutí a vypnutí topení vždy pár minut trvá - startování už jsme si popsali a při vypnutí se zastaví čerpadlo, ale větrák poměrně dlouhou dobu dál fouká, protože z bezpečnostních důvodů se musí spalovací komora po vypnutí vychladit.
Celkově je ale v současné době topení tohoto typu asi nejlepší a nejlevnější variantou. Ještě bychom mohli zmínit, že díky popsané sériové výrobě vycházející z jednoho typu, je velké množství díů vzájemně záměnných. Takže při poruše čerpadla, svíčky a nebo ventilátoru, se dá potřebný náhradní díl bez problémů sehnat. S elektronikou je to už horší - ovládací panely z displejem se dělají v mnoha provedeních a některé z nich si rozumí pouze s konkrétní elektronikou uvnitř topení. Proto když se vám rozbije ovládací panýlek, nemusí vám nový s vaším topením fungovat. V takových případech je obvykle lepší nový ovladač koupit i s deskou vnitřní elektroniky topení.
Takže - kempu zdar a ať vám to pořádně topí !